Letos byl UHF contest s OK1KZE poněkud netradiční, už jenom kvůli tom, že nečlenové této kolektivky (OK1CNN, OK1FQ, OK1JFH a  já) převažovali nad členy (OK1HMP a OK1VUM). Já s Mílou jsme chtěli vyrazit už v pátek, jelikož se nám nechtělo v sobotu brzo vstávat a také jsme chtěli být před závodem dostatečně vyspaní. Při kontrole kompletnosti našeho vybavení jsme zjistili, že nám chybí jedna drobnost. Bohužel se jednalo o prkno patřičných rozměrů, které na rozhledně po položení na zábradlí slouží nejprve jako podpora pro žebřík, který zpřístupňuje střechu a posléze jako stůl na vysílání. Desku se nám v pátek nepodařilo sehnat, tak jsme vyrazili až v sobotu za ranního kuropění.

            Po nainstalování antén jsme se mohli ohřát v chatě, kde díky rekonstrukci topení měly všechny radiátory pokojovou teplotu. Kolik byla pokojová teplota sice netuším, ale šla nám pára od pus. Teplotní deficit se každý snažil vyrovnat požíváním čaje s různými přísadami (cukrem, citronem apod.), já osobně to zkoušel zmrzlinovým pohárem. Celou situaci nakonec zachránil Pepa JFH, propůjčením elektrického radiátoru o výkonu 2 kW. Je pravda, že se jeho zapojením poněkud snížilo napětí v síti, ale výhody podstatně převažovaly. Při závodě vzduch ještě nepatrně prohříval 300W PA s GI7B. Další použité vybavení : TRX Icom IC-820 se zmiňovaným PA + záloha Kenwood TW-4000A, anténa – rukávový dipól, nód OK0NAD a DX-cluster OK0DXI a OK0DXP. Na začátku závodu jsme ještě chtěli použít 6 elementovou yaginu fixně směrovanou do Čech, ale díky nepříliš  ideálnímu PSV jsme od tohoto záměru upustili. Nezapomenutelný zážitek jsem získal při otloukání námrazy z antény ve sněhové vánici v 1 hodinu v noci, když Míla zjistil, že anténa příliš nesměruje a má PSV 1:3. U rádia jsme se vystřídali všichni, jen Láďovi, coby novopečenému zaměstnanci AsiaTelu se nelíbila nepřiměřená propagace konkurenčního operátora neustálým voláním : OSKAR kilo …, proto jel raději telegrafem. V noci bylo silné QRM, tedy alespoň v pokoji, kde spal Míla VUM a kde jsme se snažili usnout já s Pepou JFH. Že na Mílu neplatí klasické mlaskání jsme zjistili velmi brzy, pokoušeli jsme se tedy vyluzovat napodobeniny signálu, kterým se obvykle aktivují převáděče, na jejichž stavbu je Míla expert. To nás nakonec vysílilo tak, že se nám únavou v uších zatáhlo AVC a usnuli jsme i v tomto silném rádiovém smogu. Po probuzení nás čekal poněkud lepší pohled z okna, než byl předchozí den. Na chvilku se dokonce ve škvíře mezi oblaky ukázaly okolní kopce, poté se však celý vrcholek Pančíře zahalil do mraku. Po ukončení závodu a sbalení všech věcí jsme nasedli do aut a hodlali se vrátit domů. Nebýt toho,  že se mi díky obrovské vlhkosti stalo vodivým víko rozdělovače, mohl jsem i já využít startování startérem. Takto jsem po vysušení víčka, díky přechlastanému motoru musel využít polohové energie 1200 m vysokého kopce. Z toho plyne poučení : Všechny VKV závody by se měly jezdit z kopců, je tak daleko snažší startování při navlhnutí zapalování nebo při „vyvysílání baterky“.

Tomáš OK1IMJ   

- převzato z rubriky KZE z OK0NCC-8 s laskavým souhlasem autora - Tomáše OK1IMJ.

Foto - webmaster OK5ACR